Shiitake (Lentinula edodes, houževnatec jedlý, „královna mezi houbami“, XiangGu /voňavá houba/) patří do skupiny chorošovitých dřevokazných hub. Je možné je i na kmenech, pařezech, polenech pěstovat i v domácích podmínkách. V přírodě také roste na tomto substrátu, hlavně pak na listnáčích. V našich končinách houba neroste. Shiitake má šupinatý, světle až tmavě hnědý klobouk, který má průměr cca 5–12 cm a je na přibližně 3–5 cm vysoké třeni. Dužina Shiitake má pevnou konzistenci a silnou vůni. To z ní dělá ideální přísadu do pokrmů, a to hlavně těch asijských, kde je houba doma i ve volné přírodě. Asijské země jsou také největšími producenty Shiitake. Pěstování a hlavně pak využívání této houby k léčebným účelům v Asii, hlavně pak v Číně a Japonsku, dlouho, doslova tisíciletou tradici. Japonské spisy z roku 199 n. l., popisují, jak Kyusuyové, japonský kmen, přinesli  Shiitake jako dar pro japonského císaře. V historických spisech tradiční čínské medicíny je o Shiitake také mnoho zmínek a je zde označena jako elixír života. Texty z doby dynastie Sung (960−1127) dokonce hovoří o počátcích kultivování a cíleném pěstování této houby. V roce 1313 vznikl další text, který dále specifikuje techniku kultivace, tento byl sepsán Wang Chengem. V současnosti je houba komerčně pěstována po celém světě. Pro ten náš svět byla poprvé popsána a zařazena do systému v roce 1877, a to M. J. Berkeleyem, který ji pojmenoval Agaricus edodes. Toto jméno Shiitake vydrželo až to roku 1976, kdy ji D. Pegler přiřadil do rodu Lentinula.

Dovolujeme si vás informovat, že na našem webu již nemůže dále uvádět tvrzení, která by mohla vzbudit dojem jakéhokoliv léčebného účinku bylin či hub. Současná legislativa EU toto zakazuje. I přesto, že tradiční čínská medicína funguje po tisíce let a je vyzkoušená na bezpočtu pacientů. Zároveň nesmíme zmiňovat ani účinky prokázané soudobými vědeckými studiemi. Věříme ale ve zdravý rozum našich zákazníků. Podrobné informace o bylinkách a houbách hledejte ve veřejně dostupných zdrojích na internetu. Hodnotné informace jsou třeba na stránkách nebo www.tcmencyklopedie.cz.