Stručný popis

Agaricus blazei Murill (v Japonsku Himematsutake, v Číně Ji Song Rohg, v Brazílii Cogumelo Piedade žampión mandlový, Agaricus brasiliensis) je houba patřící mezi žampióny, jejíž domovinou je Jižní Amerika. Sbírali jej hlavně obyvatelé venkova v oblasti Sao Paula u vesnice Piedade. Poprvé ji popsal mykolog W. A. Murill v roce 1945. Její představení světu však proběhlo v roce 1960, kdy Agaricus zaslal T. Furomoto na zkoumání do japonských laboratoří. Do botanického systému byla zařazena až v roce 1967, a to belgickým botanikem Heinemannem. O houbu začal být velký zájem a nyní se pěstuje komerčně po celém světě. Mezi největší producenty Agaricu patří Japonci.

Agaricus náleží do čeledi Agariaceae (pečářkovité). Houba má hnědo-zlatý šupinatý klobouk, který jí dal také jméno – sluneční houby. Klobouk má průměr cca 2–12 cm, podobné délky je i noha. U mladých hub je vypouklý, ale s jejich stárnutím se narovnává a jeho konce se „roztřepí“. Na spodní straně klobouku můžeme najít u mladých hub světlé a čokoládově hnědé bazidiospory u starších hub.

Dovolujeme si vás informovat, že na našem webu již nemůže dále uvádět tvrzení, která by mohla vzbudit dojem jakéhokoliv léčebného účinku bylin či hub. Současná legislativa EU toto zakazuje. I přesto, že tradiční čínská medicína funguje po tisíce let a je vyzkoušená na bezpočtu pacientů. Zároveň nesmíme zmiňovat ani účinky prokázané soudobými vědeckými studiemi. Věříme ale ve zdravý rozum našich zákazníků. Podrobné informace o bylinkách a houbách hledejte ve veřejně dostupných zdrojích na internetu. Hodnotné informace jsou třeba na stránkách www.tcmencyklopedie.cz.

Verpáník lékařský (Laricifomes officinalis, Agarikon, Quinine conk) je chorošovitá dřevokazná houba, která roste na severní polokouli, a to hlavně ve vyšších oblastech Evropy (např. v Alpách, Karpatech), Rusku, Kanadě, Asii atd. Napadá hlavně modříny a vytváří vytrvalé plodnice, které mohou být i více než 60 cm dlouhé. Tvarem připomínají kopyto nebo sloup. Zprvu jsou žlutě bílé a měkké, ale s přibývajícími roky se tmavnou (bývají žlutohnědé) a tvrdnou. Houba není jedovatá, ale vzhledem ke své konzistenci a chuti, která je poměrně hořká, se v kuchyni nevyužívá. Anglický název je odvozen právě od hořké chuti, lidé si totiž mysleli, že obsahuje chinin. Verpáník se může sušit a drtit na prášek, používat kousky na odvary a čaje atd. V tradičních medicínách je využívám tisíciletí, byl nalezen také u mumie staré 5000 let, která byla uchována v ledu.

Dovolujeme si vás informovat, že na našem webu již nemůže dále uvádět tvrzení, která by mohla vzbudit dojem jakéhokoliv léčebného účinku bylin či hub. Současná legislativa EU toto zakazuje. I přesto, že tradiční čínská medicína funguje po tisíce let a je vyzkoušená na bezpočtu pacientů. Zároveň nesmíme zmiňovat ani účinky prokázané soudobými vědeckými studiemi. Věříme ale ve zdravý rozum našich zákazníků. Podrobné informace o bylinkách a houbách hledejte ve veřejně dostupných zdrojích na internetu. Hodnotné informace jsou třeba na stránkách www.tcmencyklopedie.cz.

Auricularia (Auricularia polytricha, boltcovitka chlupatá, v Asii je nazývána Yung ngo, Kikurage, Mokurage, v aj wood ear mushroom) je dřevokazná jedlá houba. Plodnice Auricularie rostou hlavně na kmenech a pařezech listnatých stromů (javory, duby, jasany, bez) a vytváří trsy. Je možné ji najít po celý rok, tedy i v zimě, pokud není obzvláště krutá. Auricularia dostala své jméno podle svého tvaru a konzistence. Připomíná totiž lidské ucho, boltec. Plodnice má totiž želatinózní, pružnou, gumovitou strukturu, na povrchu může mít i jemné chloupky. Barva plodnic je v různých odstínech hnědé.  Auricularia je velmi často přidávána do asijských jídel. Nemá výraznou houbovou chuť, ani vůni, ale jídlu dodává svou konzistencí další rozměr, tj. jemné křupnutí. Zápisky, které dokládají využití Auricularie a její cílené pěstování, se datují do doby 600 n. l. Jsou dokumenty, které popisují její cílené pěstování již v od roku 600 n. l. Vědecky Auricularii popsal a zařadil v roce 1789 J. B. F. Bulliard, pojmenoval ji Tremella auricula-judae. Až v toce 1897 byla Auricularia přejmenována a zařazena do rodu Auriculariaceae. Toto učinil rakouský botanik R. Wettstein.

Dovolujeme si vás informovat, že na našem webu již nemůže dále uvádět tvrzení, která by mohla vzbudit dojem jakéhokoliv léčebného účinku bylin či hub. Současná legislativa EU toto zakazuje. I přesto, že tradiční čínská medicína funguje po tisíce let a je vyzkoušená na bezpočtu pacientů. Zároveň nesmíme zmiňovat ani účinky prokázané soudobými vědeckými studiemi. Věříme ale ve zdravý rozum našich zákazníků. Podrobné informace o bylinkách a houbách hledejte ve veřejně dostupných zdrojích na internetu. Hodnotné informace jsou třeba na stránkách www.tcmencyklopedie.cz.

Cordyceps (Cordyceps sinensis) je znám pod vícero jmény, jsou jimi např. Dong Chong Xia Cao /housenka v zimě, tráva v létě/, housenice čínská, v angličtině caterpillar mushroom, Ophiocordyceps sinensis aj.  Patří do rodu hub Cordyceps, sem se řadí i další druhy, jakou jsou C. militaris, C. liangshamensis, C. gunnii aj. (V dnešní době je známo přibližně 700 druhů hub z rodu Cordyceps). Jedná se o vřeckovýtrusnou jedlou parazitickou houbu. Její výtrusy se zachytí na povrchu housenky motýla Thitarodes armoriacanus . Housenka je doslova houbou nakažena a pro své další vývojové stadium se zahrabává do půdy. Zde je však parazitickou houbou postupně strávena za živa. Cordyceps vyplní celou její chitinovou schránku svým sklerociem, které je základem pro zralou houbu. Tento děj, cyklus, může zabrat až 6 let. V posledním roce, v letních měsících, houba pomocí produkovaných mykotoxinů housenku definitivně usmrtí a z její hlavy doslova vyrazí hlavičkovitý útvar, který se jmenuje stromatum. Stromata mají červenohnědou barvu a dosahují velikosti až 8‒10 cm. V těchto útvarech dochází ke tvorbě spor, které se opět uvolňují do okolí, aby mohly infikovat další motýlí larvy.

Cordyceps roste v nadmořských výškách nad 3500 metrů, a to hlavně v horách Tibetu, v čínských provinciích Sichuan, Yunnan atd. na náhorních plošinách. Houba se sbírá v období od dubna do srpna. Ve volné přírodě je však již málo k nalezení.  Dle všeho během 25 posledních let poklesl výskyt o 90 %, což samozřejmě zvýšilo její hodnotu na trhu, a proto se tato houba pěstuje i uměle.  Nejkvalitnějšími však stále zůstávají housenice z Tibetské náhorní plošiny.  Cena 4 kusů se může pohybovat kolem 100 USD, 1 ks houby přitom váží přibližně 0,5 gramu, a ten tedy stojí cca 500,-Kč. Vzhledem k poptávce a ceně se na trhu mohou objevit i jiné houby z rodu Cordyceps, např. militaris, které jsou za Cordyceps sinensis (CS) vydávány. Ačkoli mají velmi podobné účinky, nemohou housenici čínskou nahradit.  V roce 2001 se díky DNA sekvenování podařilo identifikovat kmen CS-4 (paecilomyces hepialy), který se pod tímto označením prodává od roku 2005. CS-4 je považován za nejúčinnější kmen mycelia Cordycepsu, který je pěstován uměle, tj. na substrátu. Nejprve byla tím substrátem sója, ale zde je riziko, že se použije sója geneticky modifikovaná, či se objevují alergie na sóju, je zde souvislost mezi sójou a rakovinou prsu atd., byla zvolena na substrát rýže.

A proč je Cordyceps tak žádaný? Je to dáno hlavně tím, jak působí na zdraví živočichů, lidi nevyjímaje. Dochované starodávné příběhy popisují, jak pasáci yaků odhalili účinky Cordycepsu. Zvířata, která mimo trávy spásla i Cordyceps byla vitálnější, silnější i zdravější a také potentnější. To samozřejmě přimělo pastevce, aby sami tuto houbu začali využívat. Psané historické záznamy, které máme k dispozici, pak pocházejí z doby cca 620 n. l. Jsou součástí čínských herbářů. Pro západní svět byl Cordyceps „objeven“ až v roce 1726. Tehdy byl na mykologické konferenci, která se konala v Paříži, představen odborníkům. Byl sice veden v mykologických atlasech, ale o jeho účincích se nevědělo, to se změnilo až o více než 2 století později. V roce 1964 byl Cordyceps zařazen mezi rostlinná léčiva do současné čínské farmakologie. 

Dovolujeme si vás informovat, že na našem webu již nemůže dále uvádět tvrzení, která by mohla vzbudit dojem jakéhokoliv léčebného účinku bylin či hub. Současná legislativa EU toto zakazuje. I přesto, že tradiční čínská medicína funguje po tisíce let a je vyzkoušená na bezpočtu pacientů. Zároveň nesmíme zmiňovat ani účinky prokázané soudobými vědeckými studiemi. Věříme ale ve zdravý rozum našich zákazníků. Podrobné informace o bylinkách a houbách hledejte ve veřejně dostupných zdrojích na internetu. Hodnotné informace jsou třeba na stránkách www.tcmencyklopedie.cz.

Stručný popis

Coriolus (Coriolus versicolor, Trametes versicolor, outkovka pestrá, Turkey Tail Mushroom, čínsky Yun Zhi, japonsky Kawaratake) je dřevokazná houba, která patří mezi choroše a není jedlá. Coriolus roste po celý rok, můžeme jej najít převážně na živých poraněných i odumřelých kmenech či pařezech listnáčů v mírném podnebném pásu Asie, Severní Ameriky a Evropy. Plodnice houby mají vějířovitý tvar, odtud anglický název, a vytváří trsy, které jsou střechovitě uspořádané. Klobouk samotný má průměr cca 2−8 cm. Je pro něj typické béžové pásy na hnědém či šedém podkladu, povrch klobouku působí sametově.

Coriolus je dobře znám již z dob dávno minulých. V ucelených textech z roku 1368 n.l., tedy z období staré Číny a dynastie Ming, je zaznamenáno, že Coriolus se využíval k posílení fyzického, duševního stavu a posílení energie čchi. Coriolus je v tradiční čínské medicíně stále používán jako „léčivka“. Pro „vědecký“ svět byl objeven až v 60.−70. letech 20. století. Tehdy byl díky japonskému vědci extrahován z Coriolu polysacharid s označením PKS, u něhož se záhy prokázaly imunostimulační účinky. Další pokusy během roku 1965 pak potvrdily, že PKS má i protinádorové účinky. V Japonsku se kolem roku 1980 dostal i do praxe, kdy je přidáván ke standardní protinádorové léčbě. Stejně je na tom Korea, kdy se Coriolus podává až 70 % pacientů s rakovinou.  Od 90. let 20. století bylo a je prováděno velké množství klinických studií, které potvrzují účinnost Coriolu.

Dovolujeme si vás informovat, že na našem webu již nemůže dále uvádět tvrzení, která by mohla vzbudit dojem jakéhokoliv léčebného účinku bylin či hub. Současná legislativa EU toto zakazuje. I přesto, že tradiční čínská medicína funguje po tisíce let a je vyzkoušená na bezpočtu pacientů. Zároveň nesmíme zmiňovat ani účinky prokázané soudobými vědeckými studiemi. Věříme ale ve zdravý rozum našich zákazníků. Podrobné informace o bylinkách a houbách hledejte ve veřejně dostupných zdrojích na internetu. Hodnotné informace jsou třeba na stránkách www.tcmencyklopedie.cz.

Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus, oyster mushroom) je dřevokazná chutná houba, kterou je možné najít i u nás, navíc je běžně prodávaná i v supermarketech. Houba má jméno dle svého tvaru a barvy, připomíná totiž ústřici. Hlíva má klobouk o průměru 5–35 cm. Mladé houby ho mají plochý, později se vyklenuje a nabývá podoby ústřice s šedou až modrošedou barvou. Hlíva roste v trsech, které mohou mít i několik kilogramů.

Ve volné přírodě se vyskytuje od května až po zimní měsíce, pokud teplota příliš neklesá, a to hlavně v listnatých lesích. Hlíva je také komerčně pěstována, neboť je po ní velká poptávka. Hlívu využívá po staletí tradiční čínská medicína, první psané záznamy jsou již v Shennong Bencao Jing materii medice tradiční čínské medicíny. Její umělé pěstování se datuje do roku roku 199 n. l.Pro evropský kontinent byla houba poprvé popsána v roce 1775, a to N. J. Freiherrem, dánským přírodovědcem. Pojmenoval ji Agaricus ostreatus. Změnu jména provedl německý mykolog P. Kummer.

Obsahuje velké množství bioaktivních látek.

Dovolujeme si vás informovat, že na našem webu již nemůže dále uvádět tvrzení, která by mohla vzbudit dojem jakéhokoliv léčebného účinku bylin či hub. Současná legislativa EU toto zakazuje. I přesto, že tradiční čínská medicína funguje po tisíce let a je vyzkoušená na bezpočtu pacientů. Zároveň nesmíme zmiňovat ani účinky prokázané soudobými vědeckými studiemi. Věříme ale ve zdravý rozum našich zákazníků. Podrobné informace o bylinkách a houbách hledejte ve veřejně dostupných zdrojích na internetu. Hodnotné informace jsou třeba na stránkách www.tcmencyklopedie.cz.