Novinky
Shiitake
Jiné názvy:
- česky - houževnatec jedlý
- latinsky - Lentinula edodes
Stručný popis
Shiitake (Lentinula edodes, houževnatec jedlý, „královna mezi houbami“, XiangGu /voňavá houba/) patří do skupiny chorošovitých dřevokazných hub. Je možné je i na kmenech, pařezech, polenech pěstovat i v domácích podmínkách. V přírodě také roste na tomto substrátu, hlavně pak na listnáčích. V našich končinách houba neroste. Shiitake má šupinatý, světle až tmavě hnědý klobouk, který má průměr cca 5–12 cm a je na přibližně 3–5 cm vysoké třeni. Dužina Shiitake má pevnou konzistenci a silnou vůni. To z ní dělá ideální přísadu do pokrmů, a to hlavně těch asijských, kde je houba doma i ve volné přírodě. Asijské země jsou také největšími producenty Shiitake. Pěstování a hlavně pak využívání této houby k léčebným účelům v Asii, hlavně pak v Číně a Japonsku, dlouho, doslova tisíciletou tradici. Japonské spisy z roku 199 n. l., popisují, jak Kyusuyové, japonský kmen, přinesli Shiitake jako dar pro japonského císaře. V historických spisech tradiční čínské medicíny je o Shiitake také mnoho zmínek a je zde označena jako elixír života. Texty z doby dynastie Sung (960−1127) dokonce hovoří o počátcích kultivování a cíleném pěstování této houby. V roce 1313 vznikl další text, který dále specifikuje techniku kultivace, tento byl sepsán Wang Chengem. V současnosti je houba komerčně pěstována po celém světě. Pro ten náš svět byla poprvé popsána a zařazena do systému v roce 1877, a to M. J. Berkeleyem, který ji pojmenoval Agaricus edodes. Toto jméno Shiitake vydrželo až to roku 1976, kdy ji D. Pegler přiřadil do rodu Lentinula.
Dovolujeme si vás informovat, že na našem webu již nemůže dále uvádět tvrzení, která by mohla vzbudit dojem jakéhokoliv léčebného účinku bylin či hub. Současná legislativa EU toto zakazuje. I přesto, že tradiční čínská medicína funguje po tisíce let a je vyzkoušená na bezpočtu pacientů. Zároveň nesmíme zmiňovat ani účinky prokázané soudobými vědeckými studiemi. Věříme ale ve zdravý rozum našich zákazníků. Podrobné informace o bylinkách a houbách hledejte ve veřejně dostupných zdrojích na internetu. Hodnotné informace jsou třeba na stránkách nebo www.tcmencyklopedie.cz.
Auricularia
Jiné názvy:
- česky - Jidášovo ucho
- latinsky - Auricularia polytricha
Stručný popis
Auricularia (Auricularia polytricha, boltcovitka chlupatá, v Asii je nazývána Yung ngo, Kikurage, Mokurage, v aj wood ear mushroom) je dřevokazná jedlá houba. Plodnice Auricularie rostou hlavně na kmenech a pařezech listnatých stromů (javory, duby, jasany, bez) a vytváří trsy. Je možné ji najít po celý rok, tedy i v zimě, pokud není obzvláště krutá. Auricularia dostala své jméno podle svého tvaru a konzistence. Připomíná totiž lidské ucho, boltec. Plodnice má totiž želatinózní, pružnou, gumovitou strukturu, na povrchu může mít i jemné chloupky. Barva plodnic je v různých odstínech hnědé. Auricularia je velmi často přidávána do asijských jídel. Nemá výraznou houbovou chuť, ani vůni, ale jídlu dodává svou konzistencí další rozměr, tj. jemné křupnutí. Zápisky, které dokládají využití Auricularie a její cílené pěstování, se datují do doby 600 n. l. Jsou dokumenty, které popisují její cílené pěstování již v od roku 600 n. l. Vědecky Auricularii popsal a zařadil v roce 1789 J. B. F. Bulliard, pojmenoval ji Tremella auricula-judae. Až v toce 1897 byla Auricularia přejmenována a zařazena do rodu Auriculariaceae. Toto učinil rakouský botanik R. Wettstein.
Dovolujeme si vás informovat, že na našem webu již nemůže dále uvádět tvrzení, která by mohla vzbudit dojem jakéhokoliv léčebného účinku bylin či hub. Současná legislativa EU toto zakazuje. I přesto, že tradiční čínská medicína funguje po tisíce let a je vyzkoušená na bezpočtu pacientů. Zároveň nesmíme zmiňovat ani účinky prokázané soudobými vědeckými studiemi. Věříme ale ve zdravý rozum našich zákazníků. Podrobné informace o bylinkách a houbách hledejte ve veřejně dostupných zdrojích na internetu. Hodnotné informace jsou třeba na stránkách www.tcmencyklopedie.cz.
Agarikon
Jiné názvy:
- česky - Verpáník lékařský
- latinsky - Laricifomes officinalis
Stručný popis
Verpáník lékařský (Laricifomes officinalis, Agarikon, Quinine conk) je chorošovitá dřevokazná houba, která roste na severní polokouli, a to hlavně ve vyšších oblastech Evropy (např. v Alpách, Karpatech), Rusku, Kanadě, Asii atd. Napadá hlavně modříny a vytváří vytrvalé plodnice, které mohou být i více než 60 cm dlouhé. Tvarem připomínají kopyto nebo sloup. Zprvu jsou žlutě bílé a měkké, ale s přibývajícími roky se tmavnou (bývají žlutohnědé) a tvrdnou. Houba není jedovatá, ale vzhledem ke své konzistenci a chuti, která je poměrně hořká, se v kuchyni nevyužívá. Anglický název je odvozen právě od hořké chuti, lidé si totiž mysleli, že obsahuje chinin. Verpáník se může sušit a drtit na prášek, používat kousky na odvary a čaje atd. V tradičních medicínách je využívám tisíciletí, byl nalezen také u mumie staré 5000 let, která byla uchována v ledu.
Dovolujeme si vás informovat, že na našem webu již nemůže dále uvádět tvrzení, která by mohla vzbudit dojem jakéhokoliv léčebného účinku bylin či hub. Současná legislativa EU toto zakazuje. I přesto, že tradiční čínská medicína funguje po tisíce let a je vyzkoušená na bezpočtu pacientů. Zároveň nesmíme zmiňovat ani účinky prokázané soudobými vědeckými studiemi. Věříme ale ve zdravý rozum našich zákazníků. Podrobné informace o bylinkách a houbách hledejte ve veřejně dostupných zdrojích na internetu. Hodnotné informace jsou třeba na stránkách www.tcmencyklopedie.cz.
Maitake
Jiné názvy:
- česky - trsnatec lupenitý
- čínsky - hui shu hua
- japonsky - maitake
- latinsky - Grifola frondosa
Stručný popis
Maitake (Grifola frondosa, trsnatec lupenitý, Hui Shu Hua, Hen of the Woods) patří mezi dřevokazné houby. Jedná se o houby jedlé a velmi chutné. V přírodě je možné je najít již zřídka, ale jejich životním prostředím jsou oblasti na severní polokouli. Plodnice Maitake jsou jednoleté a jak již český název napovídá, vytvářejí velké trsy, ty mohou vážit i desítky kilogramů. Nacházejí se u bází kmenů a kořenů listnatých stromů. Jejich sběr probíhá na podzim, nejčastěji v září a říjnu. Maitake je bezesporu nejznámější hlavně v Asii, kde je využívána při přípravě pokrmů. Historické prameny vysvětlují, proč se jí také říká tančící houba (překlad z japonštiny), bylo totiž velkým štěstím tuto houbu najít a „houbaři“ doslova tančili radostí nad svým „úlovkem“. Tradiční čínská medicína využívá účinky Maitake velmi dlouhou dobu. Je popsána v pramenech z doby dynastie Han (206–210 n.l.), je také v „čínském herbáři“ Shen Nong Ben Cao Jing. Od cca 80 let minulého století je Maitake pěstována taé uměle, komerčně.
Dovolujeme si vás informovat, že na našem webu již nemůže dále uvádět tvrzení, která by mohla vzbudit dojem jakéhokoliv léčebného účinku bylin či hub. Současná legislativa EU toto zakazuje. I přesto, že tradiční čínská medicína funguje po tisíce let a je vyzkoušená na bezpočtu pacientů. Zároveň nesmíme zmiňovat ani účinky prokázané soudobými vědeckými studiemi. Věříme ale ve zdravý rozum našich zákazníků. Podrobné informace o bylinkách a houbách hledejte ve veřejně dostupných zdrojích na internetu. Hodnotné informace jsou třeba na stránkách www.tcmencyklopedie.cz.